Náš otlučený karavan se blížil k pobřeží jak jsme pomalu projížděli plochou krajinou Jihu. Carl a Ep se rozhodli vzít nás děti do Richmondu, kde jsme viděli vycpaného tuleně, který se v roce 1800 rozhodl zaplavat si kolem města. Byl tam i vycpaný Indián, ale z toho se mi udělalo špatně. Leroyovi, Tedovi a mě se víc líbilo uniformy z občanské války. Nejhezčí byly ty Konfederační, protože byly celé zdobené zlatem. Leroy se rozhodl, že pokud se nestane slavným hercem, bude vojákem, takže bude mít taky takovou krásnou uniformu. Řekla jsem, že je to dobrý nápad, ale pak si nebude moct malovat rty a bude muset poslouchat rozkazy.
Cesta pokračovala a my se mohli zbláznit, jak jsme byli pořád nacpaní v autě. Carrie vymyslela hru s poznávacími značkami, která pomohla. První, kdo nasbíral sto bodů, vyhrál. Auto se značkou státu, kterým jsme projížděli, bylo za jeden bod. Každý stát na jih byl za dva body. Severní státy byly za pět a Středozápadní za deset. Západní státy byly za dvacet bodů a auto s Kalifornskou značkou za třicet. Věděla jsem, že nikdy nemůžeme potkat auto s kalifornskou značkou, protože tam žijou jenom filmové hvězdy. A které filmové hvězdě by se chtělo jezdit autem po téhle vysušené krajině?
Jednou v Athenách v Georgii jsme sjeli ze silnice abysme se najedli a umyli. Leroy, Ted a já jsme vyskočili z auta a vletěli do prťavé restaurace, která smrděla přepáleným olejem. Proběhla jsem kolem dveří, do kterých vletěli kluci a chtěla vběhnout do těch vedle. Carrie mě chytla za ruku a vytáhla odtamtud.
„Nemáš vůbec žádné vychování, děvče. Udělej to ještě jednou a já ti nařežu, slyšíš? To je pro barevné, tam nemáš co dělat.“ Nechtěla jsem se s ní hádat před cizími lidmi, ale když jsme se vrátili do auta, zeptala jsem se Carla, co to mělo znamenat. Carrie se k němu otočila, „vidíš, mě neposlouchá, vysvětli jí to ty.“
„Tady dole na Jihu je to trochu jiné než u nás v Yorku. Tady se bílí a barevní nemíchají a ty se s nimi taky nesmíš bavit, mysleli by si, že nejsi slušně vychovaná. Tvoje matka se jenom snažila, aby ses nedostala do nějakých potíží.“
„Tati, ale doma to bylo přece stejné jako tady, jenom jsme neměli cedule Jen pro barevné, jako je mají tady, to je jediný rozdíl.“
„Radši zavři pusu ty chytráku,“ varovala mě Carrie.
„Ne, nebudu mlčet. Je to stejná – až na ty cedule. Nebudu tu sedět a předstírat, že je v tom nějaký rozdíl, když není.“ Leroy mě začal tahat za rukáv, vystrašený z vyhlídky na hádku. Šťouchla jsem ho. „Tati, proč mám mlčet?“
„Máš pravdu, děvče, ale tady mají lidi barevné ještě mnohem míň rádi než u nás. Ale je to tak, taky nevidím žádný moc velký rozdíl.“ Carrie prohlásila, že jsme oba blázni a zírala otráveně z okénka.
„Nevím, kdo jsou moji rodiče, to znamená, že klidně mohli být barevní, takže jsem možná šla do správných dveří.“
„Proboha!“ Carrie vybuchla, „jako by ti nestačily ty potíže, co už máš, teď ještě chceš být negr.“
Carl se smál a jeho zlaté zuby házely prasátka. „To už by se poznalo, Molly. Ale kdo ví, kdo jsi. Jsi prostě parchant, to je všechno.“
„Je tmavší než my ostatní, strýčku Carle,“ vypískl Leroy. „Má hnědé oči, nikdo z nás nemá hnědé oči.“
„Spousta lidí má hnědé oči a olivovou pleť, třeba Italové a Španělé.“
„Hele Molly, možná jsi Španělák,“ zkoušel to Leroy.
„Je mi sakra jedno, co jsem. A nebudu se vyhýbat lidem jenom proto, že vypadají jinak.“
Carrie se bleskurychle otočila, vrcholně naštvaná a vyštěkla. „Jestli tě někdy uvidím se špatnými lidmi, zakroutím ti krkem, ty spratku. Jenom to zkus a uvidíme, jak to dopadne.“
„Kočičko, děti těmhle věcem nerozumí. Nemusíš se hned tak rozčilovat. Tvoje matka se tě snaží chránit Molly, tak toho nechte.“
Když jsme dorazili na Floridu, byli jsme celí vzrušení, ale to netrvalo dlouho. Pořád jsme jeli a jeli a pořád to byla Florida. Florence říkala, že jedeme po východním pobřeží až na severní cíp, protože to je místo, kde je všechna ta skvělá práce a peníze. Konečně jsme dojeli do Ft. Lauderdale. Carl řekl, že Miami je plné židů, takže to nejdřív zkusíme tady. Nemohla jsem uvěřit tomu, že existuje město plné lidí, kteří mají pořád ruce v kalhotách, ale neptala jsem se. Ft. Lauderdale bylo protkané kanály a palmami a každému se líbilo. Během týdne si Carl našel práci v řeznictví na severovýchodním konci města. Ep začal o týden později montovat žaluzie do oken, ale firma chtěla aby se přestěhoval do West Palm Beach. Souhlasil, takže se Leroy, Ted a Ep odstěhovali do Loxahachee a žili v přívěsu. Vypadal jako tlustá stříbrná housenka dřepící na čtyřech akrech křoví. My jsme neměli přívěs, ale dům kousek od kolejí a pod elektrickým vedením, které pořád hučelo. To hučení nebylo slyšet jedině tehdy, když jel kolem vlak.
Každou neděli jsme jezdili do Loxahachee nebo Leroy, Ted a Ep jezdili k nám. Leroy měl malorážku a myslel si, že je borec. Ted pracoval po škole zase na pumpě a já se většinou toulala kolem Holiday parku, protože jsem neměla co dělat a malorážku mi Carrie nechtěla dovolit.
To září jsem začala chodit do Střední školy námořního letectva, provizorní školy v kasárnách z druhé světové. Učitelé byly taky provizorní a já se k smrti nudila. Držela jsem se zpátky. Chtěla jsem nejdřív zjistit kdo je kdo, než si začnu dělat přátele. Bylo tam spousta bohatých dětí. Daly se poznat podle oblečení a toho, jak mluvily. Uměla jsem z hodin angličtiny dost na to, abych poznala, že znají gramatiku. Držely se stranou od dětí chudých bělochů. Já se nepletla mezi jedny ani druhé. Věděla jsem, že nejsem bohatá, ale taky jsem nechodila s umělohmotnými kolíčky na límci, jako některá děvčata. Kluci byli ještě horší než holky. Měli dlouhé mastné vlasy a oblékali si džínové bundy s nakreslenýma krvavýma očima. Byli divocí jako peklo, v džínových bundách a černých motorkářských botách, a pořád kleli a nadávali.
V Hollow jsme byl všichni stejní. Možná Cheryl Spiegelglassová měla něco víc než ostatní, ale ten rozdíl nebyl tak velký. Tady byla jasná čára mezi dvěma tábory a já si byla jistá, že nechci být na straně těch mastných kluků, kteří se na mě chtivě koukali a sprostě mluvili. Ale neměla jsem peníze. Trvalo mi celou sedmou třídu, než jsem vymyslela, jak se o sebe postarat, ale nakonec jsem na to přišla.
Zaprvé jsem měla dobré vysvědčení a to se počítalo. Bez dobrého vysvědčení se nejde dostat na vysokou. Už teď bohaté děti pořád mluvili o vysoké. Když budu mít dobré známky, dostanu stipendium a můžu jít taky. Takže jsem přestala mluvit tak, jak jsme mluvili doma. Sama se sebou jsem si mohla povídat, jak jsem chtěla, rychle jsem se ale naučila na veřejnosti mluvit spisovně. Pak tu byl problém s oblečením. Nemohla jsem si dovolit drahé šaty. Příští podzim, když jsme šli s Carrie kupovat oblečení do školy, jsem jí řekla, že nechci ty levné blůzy. Kupodivu se nenaštvala. Vlastně vypadala potěšeně, že se konečně zajímám o svůj vzhled. Dávalo jí to naději, že se začnu chovat a oblékat, jak se na děvče sluší. Souhlasila, že si můžu koupit pár kvalitních věcí v dobrém obchodě. Děti ve škole si mohli všimnout, že si oblékám pár věcí pořád dokola, ale aspoň to byly kvalitní věci. Taky jsem věděla, že si je nemůžu získat tím, že budu pořádat večírky. Co bysme na nich asi dělali, tancovali podle hučení vysokého napětí? Stejně jsem si ty hlupáky nechtěla zvát domů. takže jsem se rozhodla, že budu nejzábavnější člověk ve škole. Když umíš rozesmát lidi, mají tě rádi. Dokázala jsem rozesmát i učitele. Fungovalo to.
Někdy v té době, na konci osmé třídy, nám s Leroyem začalo docházet, že spolu neutečeme a nestaneme se slavnými herci. Jednu neděli, když všechno kvetlo, jsme jeli do Loxahachee. Já s Leroyem jsme šli na kanál chytat ryby. Leroy už nebyl tlustý. Nechal si narůst vlasy přes límec džínové bundy s krvavýma očima.
„Hele, je to pravda, že letos propadneš?“
„Jo, táta mě asi zmlátí, ale mě je to jedno. Škola je na nic. Není nic, co by mě tam mohli naučit. Chci začít vydělávat a koupit si Triumph jako má Craig.“
„Já taky, můj bude červený.“
„To nejde, holky nemůžou mít motorku.“
„Neser, Leroyi. Když budu chtít koupím si třeba tank a převálcuju každého, kdo bude mít něco proti.“
Leroy otočil svou ulízanou hlavu a podíval se na mě. „Víš, myslím, že jsi teplá.“
„No a co, třeba jsem, jenom přesně nevím, co to vlastně znamená.“
„Myslím, že nejsi normální, víš. Je načase, aby ses začala starat o svoje vlasy a dělat to, co mají holky dělat.“
„Odkdy mi ty říkáš, co mám dělat, tlusťochu. Pořád tě můžu klidně zmlátit.“ Leroy pár kroků ustoupil, protože věděl, že je to pravda a neměl chuť se prát. „Jak to, že všichni najednou chtějí, abych byla dáma?“
„Nevím. Mám tě rád jaká jsi, ale zároveň jsem zmatený. Když budeš dělat co tě baví, jezdit na motorce, tak co mám dělat já? Chci říct, jak mám vědět jak se chovat, když ty se chováš stejně?“
„Co ti sakra záleží na tom, jak se chovám? Ty si dělej co chceš a já budu taky.“
„Možná nevím, co chci,“ hlas se mu zachvěl. „Ostatně já jsem zbabělec a ty ne. Ty jsi vážně schopná jezdit tady na rudém Triumphu a nadávat lidem, když na tebe budou zírat. Já nechci, aby si na mě ukazovali.“ Leroy začal brečet. Přitáhla jsem ho blíž a seděli jsme na břehu kanálu, který smrděl v odpoledním slunci.
„Hej, co se děje. Brečíš kvůli mým vlasům a motorce, nebo co. Řekni mi to, víš, že to nikomu nepovím.“
„Jsem zmatený. Ve škole je taková parta. Všichni jsou tvrďáci a když někdo není, vyštvou ho ze školy. Musím kouřit a klít a krást auta. Baví mě krást auta, ale nebaví mě kouřit ani klít. Ale musím. Když nebudu, řeknou, ře jsem teplouš.“
„Myslíš opravdovej teplouš – co kouří chlapům ptáky?“
„Jo, a pak je tu ten ubohej bastard, promiň, kluk, Joel Centers. Joel je hubený a vysoký a má rád školu. Dělá si denně úkoly a baví ho hodiny angličtiny. Angličtiny! Měla bys vidět, co mu všechno provádějí. To bych nevydržel.“
„Komu záleží na tom, co si myslí nějací hlupáci? Navíc, zatím můžeš hrát s nima a až doděláme školu, utečeme spolu do velkého města. Pak si budeme moct dělat, co budeme chtít. A už nám zbývají jenom čtyři roky.“
„Klidně by to mohlo být sto. Teď se musím starat o to, co je teď. A jak to vypadá, neskončím školu za čtyři roky, určitě ještě párkrát propadnu.“
„No tak počkáme, až skončím školu já a pak utečeme, to není problém.“
„Ale je. Ty jsi jiná než já. Máš dobré známky a umíš se chovat. Já ne.“
„Můžeš se to naučit. Nejsi přece hloupý, slepý a hluchý.“
„Jasně a pak mi budou nadávat do teploušů na sto procent.“
„Leroyi, ty si to moc bereš. Nejdřív jsi řekl mě, že jsem teplá a teď se bojíš, že si všichni budou myslet, že ty jsi. Vypadáš úplně normálně, proč se tak bojíš?“
„Přísahej, že to nikomu neřekneš. Slibuješ?“
„Jo.“
„Před pár týdny jsem byl u pumpy, kde pracuje Ted. Byl tam jeden starší kluk, Craig. Je mu asi 25 a chodí posilovat, takže jsou mu vidět svaly. A má ten největší a nejskvělejší Triumph v celém kraji. Bere mě s sebou na projížďky. Nevypadá jako teplouš, všechny ty svaly a hluboký hlas. Stali se z nás přátelé. Kluci ve škole vážně závidí, když mě vidí na té motorce. K smrti. Jednou večer jsme se šli napít, neopil jsem se, jenom jsem měl dobrou náladu. Byly jsme za městem v lese a Craig mi najednou dal ruku mezi nohy. K smrti mě vyděsil, ale přitom to bylo fajn. Vykouřil mě a fakt to bylo skvělý. A teď mám strach. Možná jsem teplouš. Sakra, kdyby to zjistil táta nebo Ted, tak mě určitě zabijou.“
„Řekl jsi to ještě někomu?“
„Ne! Copak si myslíš, že jsem blázen? Řekl jsem to jenom tobě, protože si myslím, že jsi možná teplá taky. Pamatuju si, jak jsme líbali Leotu B. Bislandovou.“
„Viděl jsi ještě Craiga?“
„Držel jsem se pak pár dní dál od pumpy. Nechtěl jsem ho potkat. Pak se objevil u nás v přívěsu, když jsem tam byl sám. Povídali jsme si a on řekl, že si nemám dělat starosti. Že to nikomu neřekne, protože by ho zavřeli za svedení nezletilého. Pak řekl, že mě miluje a zkusil mě políbit. Možná jsem teplouš, ale nenechám se líbat od chlapa. Ale nechal jsem ho, aby mi ho zase vykouřil. Sakra, nevím, co mám dělat.“
„Pokračuj, když se ti to líbí. Jenom to nikomu neříkej. Nikomu do toho stejně nic není.“
„Jo, taky si myslím. Jenom se bojím, že se to provalí a Craiga zavřou nebo mě zmlátí. Ty kluci ve škole to dělají pořád. Nechci, aby mě zničili.“
„Leroyi, spal jsi někdy s holkou?“
„Jo, rozdal jsem si to s tou blond děvkou z hospody. Vystřídali jsme se všichni. Nebylo to nic moc. Teda, nebylo to špatný, ale taky žádnej zázrak. Ty jsi už s někým spala?“
„Ne. Pro holku je to těžší. Kdyby se to zjistilo, mám průšvih. Carrie a Florence by mě nejspíš zavřely do kláštera a všichni ve škole by si na mě ukazovali. Ale udělám to při první příležitosti, jenom na to musím jít chytře. Hlavní problém je najít kluka, co umí mlčet. Většina se vyspí s holkou a pak to všude vytrubujou. Najdu si kluka, co je němej, nebo tak něco.“
„Nemáš strach, že budeš těhotná?“
„Ne, nejsem tak hloupá.“
„Myslíš, že jsem teplouš?“
„Myslím, že jsi Leroy Denman, to si myslím. Nezáleží na tom, co děláš, pořád jsi Leroy. Je to vlastně fajn, že tě ten Craig má rád a vozí tě na motorce. Myslím, že je fajn. A rozhodně je lepší než nějaká utahaná děvka, kterou nezajímáš. On má o tebe aspoň zájem. To něco znamená, nemyslíš?“
„Jo, ale někdy mám z toho divné pocity. Třeba slyším v rádiu písničku a napadne mě, že je to o mně a o Craigovi. A to mě děsí víc než sex. Co když jsem se do něj zamiloval proboha? Milovala jsi někdy někoho?“
„Myslím, že Leotu, ale to je už dávno.“
„Vidíš, já říkal, že jsi teplá.“
„Neser. Proč musíš na všechno dávat nálepky? Nech toho, než ti jednu natáhnu.“
„Tak to prostě je. Nenajdeš moc lidí, kteří myslí jako ty, takže se radši připrav na to, co ti budou říkat, jestli s nimi budeš mluvit tak jako se mnou.“
„Myslím, že to zjistím, protože nebudu mlčet.“ Leroy nevypadal o moc líp, než když jsme o tom začali mluvit. Hrál si se svým rybářským prutem. „Chceš ještě něco říct?“
„Ne.“
„Tak proč jsi, proboha, tak nervózní?“
Protáhl se a zamumlal, „Řeklas, že to uděláš, když najdeš někoho, kdo bude mlčet? Mám tě radši než všechny ostatní holky co znám a pák, rád bych to věděl, víš. Neřeknu to nikomu, slibuju, když se se mnou vyspíš. Prosím.“
Myšlenka na to nebyla nijak šokující, jenom mě nikdy nenapadlo, že bych to mohla dělat se starým dobrým Leroyem. „Ale Leroyi, já nemyslím, že – no, že tě miluju.“
„To nevadí, jsme nejlepší přátelé a to je lepší než všechny ty romantický nesmysly.“
„Ale jak to uděláme, aby nás při tom nechytili?“
„Půjdeme támle do skladiště. Chodí tam jedině Ted a ten je teď v práci. Pojď.“
„Tak jo, nemůže to být nic tak hrozného, myslím.“ Proklouzli jsme kolem přívěsu a vydali se ke skladišti. Na zemi tam ležela stará prošoupaná matrace. Prozkoumali jsme, jestli v ní nejsou hadi nebo brouci. Pak si ho Leroy vyndal z kalhot a skočil na mě.
„Leroyi, ty idiote. Nechceš se aspoň svléknout?“
„Nikdy jsem to ještě nedělal.“
„No, nejdu do toho dokud se nesvlékneš. Chci vidět, co dělám.“
„Dobře, dobře, už se svlékám.“ Mořil se s ponožkami a zamotával se do kalhot a strašně dlouho mu to trvalo. Já byla svléknutá za dvě vteřiny.
„Molly nikdy jsem neviděl holku bez šatů, jenom na sprostých obrázcích. Vypadáš skvěle. Vidím všechny svaly, co máš na břiše. Máš hezčí břicho než já. Koukej. Taky nemáš moc velká prsa.“
„Tak si kup pár gumových a hraj si s nima.“
„Mě to nevadí,“ řekl a zasekl si zip. „Stejně si myslím, že velké jsou ošklivé. Ale všem klukům se líbí. Můžeš mi rozepnout ten zip?“
Po chvíli boje se mi povedlo stáhnout mu džíny. Byl rozhodnutý uchránit si trenýrky za každou cenu, takže jsem prostě chmátla a strhla mu je. Leroy potichu vykřikl.
„Nech těch nesmyslů a pojď si sem lehnout.“
Natáhl se vedle mě a pár minut jen tak potichu ležel. Pak mi dal uslintanou pusu, moc mu to nešlo, ale aspoň se snažil. Pak se na mě vyšplhal a začal se připravovat na své číslo.
„Leroyi, měli bysme ještě chvíli počkat. Jedna pusa přece není všechno.“
„Myslel jsem, že jsi ještě s nikým nespala, tak jak to, že mi říkáš, co mám dělat. Já si to už aspoň vyzkoušel.“ Nezdálo se, že má cenu vyprávět mu o Leotě, tak jsem řekla „Dobře, dělej jak myslíš.“ Leroy vzdychal a funěl. Všechny knihy říkaly, že poprvé to má bolet, ale vůbec to nebolelo. Vlastně to bylo docela fajn, jenom to nebylo totéž jako s Leotou, i když mi připadalo, že to bylo už aspoň před tisícem let. Když jsem zavřela oči, cítila jsem její rty na svých. Vždycky mě to rozechvělo.
Leroy se odkulil, celý nadšený. „To bylo mnohem lepší, než s tou děvkou.“
Opřela jsem se o loket a dívala se na Leroye, jeho rašící vousy a dětským tukem obalené svaly. No Leroyi, pomyslela jsem si, možná to bylo lepší než s tou děvkou, ale Leotě nesaháš ani po kotníky. Možná, že jsem teplá. Ale proč lidi tak štve něco tak příjemného? To, že jsem teplá nikomu neubližuje, tak co je na tom tak strašného? Nedává to smysl. Ale já rozhodně nemíním soudit podle jednoho čísla se staroušem Leroyem. Musíme to zkusit víckrát a možná, že se vyspím s dvaceti nebo třiceti muži a dvaceti nebo třiceti ženami a pak teprv se rozhodnu. Zajímalo by mě, jestli seženu dvacet lidí, co se se mnou budou chtít vyspat. Ale na tom vlastně nezáleží.
„Jsem vážně pyšná na to, že jsem lepší než nějaká ojetá prostitutka.“ Smála jsem se a stáhla Leroye zpátky na matraci. Myslel, že ho chci bít a začal prosit. „Zmlkni hlupáku, nechci tě zmlátit.“ Políbila jsem ho a sáhla mu mezi nohy. Byl v šoku. „To nemůžeš.“
„Co tím myslíš, nemůžu?“
„Muž a žena mají zavřít oči a šukat. Nemůžeš na mě sahat.“
„Překvapuješ mě. Zrovna ty se chceš řídit nějakými pravidly o sexu? Můžu dělat co chci. Chci na tebe sahat a taky budu. Tak si lehni a mlč. Je to docela zábava.“ Začal protestovat, ale já napřáhla ruku a on zmlkl a ležel bez hnutí jako ovce.
Slunce začalo zapadat, když jsme se vraceli k přívěsu. „Nikomu nic neřekneš, Molly, slíbilas to.“
„Ani slovo. Stejně na mě teď něco víš, tak si nedělej starosti. Přišla bych o všechno, kdybych tě podtrhla. Tak se neboj. Někdy si to zopakujeme. A taky neměj starosti o Craiga. Slyšíš, Leroyi? Prostě dělej sakra jenom to, co se ti líbí.“
Leroy se na mě díval vděčnýma očima a obejmul mě. Do přívěsu jsme se vrátili právě na večeři. Florence se motala kolem v zástěře a dávala jídlo na maličký stůl. Přes mísu s hrachem se zeptala „Vy dva jste byli dole u kanálu celou tu dobu? Chytili jste něco?“
„Jenom pár teplých ryb,“ řekla jsem.
Leroy se zakuckal nad svým kuřecím křidýlkem a Florence se ho zeptala, jestli chce ještě mléko.
